Tomahavk je typ jednoruční sekery ze severní Ameriky a jde zároveň o víceúčelový nástroj i válečnou zbraň. Tomahavky byly velice oblíbené mezi indiány a v jejich dějinách zastávaly různé funkce, mimo již zmíněné zbraně a nástroje, mohl tomahavk také být rituálním předmětem, ozdobou nebo platidlem.
Bojové palice a kyje
Nejstaršími údernými zbraněmi používanými obyvateli severoamerického kontinentu, byly různé klacky a kosti upravené v jakési kyje či bojové palice. Často ještě s hranatou kamennou hlavicí přivázanou šlachou, či kůží k dřevěnému topůrku. Díky těmto ostrým hranám a hrotům se zvyšoval jejich účinek a v podstatě se z nich staly předchůdci bojových seker a tomahavků. Kyje jsou celé vyrobeny z jednoho kusu neželezného materiálu-například dřeva nebo kosti.
Bojové palice se naopak vyráběly ze dvou nebo více různých materiálů, jejichž kombinace je prostředkem ke zvýšení účinnosti této úderné zbraně. Nejčastěji tvoří bojovou palici hlavice z tvrdého materiálu, připevněná na dřevěné rukojeti. Některé palice se používaly výhradně pro boj a jiné pro ceremoniální účely.
Samozřejmostí byly i různé názvy – např. indiánský kmen Lakotů nazýval své bojové palice Inyankapemni, jednalo se o kamennou hlavici ve tvaru ragbyového míče obšitou surovou kůží a upevněnou na dřevěné násadě. Pozdější varianty bojových palic převzaly například tvar pažby z muškety, do níž bylo zapuštěno nějaké ostří. Velmi oblíbené byly u Irokézů, Dakotů či Havraních indiánů.
Tomahavk – nástroj i zbraň
Samotný název tomahavk vychází z indiánských slov otomahuk, což v algonkiském nářečí znamená „udeřit směrem dolů“ a také ze slova tamahaac, které v řeči lidu powhatan znamená „osekat nástrojem“. S příchodem bělochů do Ameriky se rozšířila i dovednost zpracovávání železa.
Evropští osadníci často vyměňovali s domorodci různé nástroje a velice oblíbenými se staly právě železné hlavice klasických anglických námořních seker z výbavy lodních tesařů. Nabízely se také i železné hlavice Španělského a Francouzského typu. Díky těmto železným sekerovým hlavicím se prudce zvýšila nejen účinnost a odolnost, ale podstatně se tím také zvětšila hmotnost, ostrost a trvanlivost těchto „nových“ tomahavků.
Podobné vlastnosti byly velmi žádané, protože tomahavky se nepoužívaly jen k boji, ale i jako nástroje například k sekání dřeva anebo porcování masa. Svou popularitu si získaly i varianty tomahavků upravené jako dýmky. Nesmíme zapomínat také na to, že tomahavk pro indiány znamenal rovněž symbol náčelnické autority a samotný symbol války – indiány používaný termín „vykopat válečnou sekeru“.
Tomahavky byly tedy důležitou součástí indiánského arzenálu. Indiáni je používali v bojích s nepřátelskými kmeny a samozřejmě i v boji s bílými kolonizátory. Jednou z bitev, ve které byly tomahavky úspěšně použity, byla bitva z 28. prosince 1835. Tehdy proti sobě stáli američtí vojáci proti indiánskému kmenu Seminolů. Pomocné síly americké armády v počtu 108 mužů, kterým velel major Langhorne Dade, pochodovali územím kmene Seminolů.
Tito muži byli na nepřátelském území, které jim nepatřilo, takže věděli, že k něčemu dojde. Šest dní a nocí se potulovali krajinou, přebrodili řeky, prošli lesy i bažinami. Všechna tato místa mohli Indiáni použít k útoku, ale nestalo se to. Američtí vojáci přestali být ostražití a v tu chvíli Indiáni zaútočili. Byli vyzbrojeni puškami s dlouhým dostřelem, tomahavky a noži a pouze jeden americký voják přežil. Aby pověděl, co se stalo.
V průběhu boje se tomahavk využíval jak v kontaktním zápase muže proti muži při boji zblízka, tak se samozřejmě mohl i na určitou vzdálenost vrhat na nepřítele. V době jednoranných pistolí a předovek, tak mohl tomahavk představovat další účinnou zbraň jednotlivce. Své místo si tomahavky našly i v řadě jednotek pravidelné armády USA.
Vůbec prvními, kdo používal tomahavky, byli oddíly Rogers Rangers – původně rota dobrodruhů z New Hampshiru, kteří se účastnili tzv. Francouzsko-indiánské války v letech 1754-1760. Tito obávaní bojovníci pod vedením majora Roberta Rogerse se velmi proslavili při plnění zvlášť riskantních úkolů.
Taktický tomahavk
Různé druhy seker využívali vojáci Spojených států dalších několik století, ale návrat tradičnějších tomahavků nastal až na bojištích v džunglích Vietnamu, Kambodži a Laosu. Zde docházelo k agresivním střetům s odhodlaným až fanatickým nepřítelem, kdy se často jednalo o boj na kontaktní vzdálenost.
Malá kompaktní sekera by se velice hodila nejen při boji zblízka, ale i při pohybu v těžko proniknutelném terénu nebo jako pomocník při stavbě pozorovatelny, přístřešku či úkrytu. Na výhodu používání těchto prostředků apelovalo více lidí, ale asi nejvíce známý propagátor použití tomahavku, bývalý mariňák a veterán z druhé světové války pan Peter LaGana.
Celoživotní vášeň pana LaGaneho byla bojová umění a historie, mnoho let působil také jako instruktor boje zblízka. V roce 1966 se rozhodl založit firmu American Tomahawks Company (ATC), jejímž hlavním produktem se stal Vietnam Tactical Tomahawk neboli VTAC. LaGana se nechal inspirovat originálním tomahavkem používaným v 18. století strážci amerického pohraničí.
Sice se v té době do oficiální výzbroje americké armády LaGanův tomahavk nedostal, přesto se v džunglích jihovýchodní Asie používalo více než 4 000 jeho výrobků a to hlavně díky příslušníkům americké námořní pěchoty a speciálních sil.
Dalším mezníkem byl rok 2001 kdy pan Andy Prisco (také z American Tomahawks Company), znovu „oživil“ taktický tomahavk s tím že vylepšil původní LaGanovu variantu. Jednalo se hlavně o použité moderní materiály a kvalitnější zpracování. Tento tomahavk je například oficiální součástí každého vozu Stryker v U.S.Army jako modulární vstupní nástroj.
V průběhu několika let se objevily i další kvalitní výrobci tomahavků, kteří dodávají oficiálně své výrobky do americké armády. Moderní taktické tomahavky používají například i členové řady armádních průzkumných čet či příslušníci některých zásahových policejních jednotek SWAT.
V ozbrojených složkách se taktický tomahawk používá jako příruční zbraň v boji muže proti muži, nebo je využíván vojáky k provádění taktických vstupů do objektů.
Tomahavky made in Cold Steel
Společnost Cold Steel začala vyrábět své varianty tomahavků již v roce 1995. Topůrka všech jejich klasických tomahavků jsou vyrobena ze dřeva Ořechovce. Hlavice jsou vyrobeny z nástrojové uhlíkové oceli 1055 High Carbon. Dále jsou tu plastové modely: Indian War Club a Gunstock War Club. Jedná se o moderní kopie původních indiánských válečných palic a kyjů. Jsou vyrobeny z černého odolného plastu – polypropylenu a doplněny o ocelové hroty z oceli 1055 High Carbon.
Samozřejmě jsem si neodpustil házení těmito bojovými prostředky. Vyzkoušel jsem si vrhání několika druhů tomahavků na různé vzdálenosti. Tomahavky se mi házely skvěle. Horním obloukem na jednu či dvě otočky a spodním obloukem na jednu otočku. Rozhodl jsem se také vyzkoušet jakou má tomahavk průraznost a to na ochranné kevlarové přilbě.
Jednalo se o modely Indian War Club a Weeping Heart Hawk. Používal jsem obouruční úchop a razantní úder ze shora. Model Indian War Club se dovnitř bohužel „nedostal“ a to ani při opakovaných pokusech. Naopak Weeping Heart Hawk svým bodcem prošel skrz do hloubky několika centimetrů hned napoprvé.
Při testování taktického tomahavku Trench Hawk jsem požádal o pomoc armádní instruktory z Odboru špeciálneho výcviku CV Lešť, kde jsem před lety jako instruktor hostoval. Veškeré testování tito armádní specialisté absolvovali, dle mého požadavku, v kompletní bojové výstroji – bojová uniforma, vesta, přilba, rukavice atp.
Unikátní příležitostí byla také možnost využít jejich výcvikový areál, ve kterém se nachází několik, právě pro tento účel vhodných, pracovišť v různém prostředí (příroda vs. město) kde se obvykle např. cvičí vyhledávání a vyprošťování osob ze sutin zřícených budov nebo havarovaných dopravních prostředků (automobil, autobus, vrtulník…). Testování proběhlo skvěle.
Dalším taktickým tomahavkem, který jsem testoval, byl model Recon Hawk. Pokud bych měl napsat nějaké shrnutí, tak se tento tomahavk velmi osvědčil, zejména při sekání a prorážení – fungoval vždy výtečně a to jak v obouručním tak i jednoručním držení. Díky zvolené fulltang konstrukci, kterou firma Cold Steel použila, se dá i jednoznačně doporučit pro použití v ozbrojených složkách.
Použité materiály: Domorodí válečníci Severní Ameriky – CHris Mcnab, The Fighting Tomahawk – Dwight McLemore, Zbraně mezinárodní encyklopedie – kolektiv autorů
Text a foto: Martin Hradecký + archív autora
