Commandos byl britský vojenský organizační útvar (brigáda), existující v době druhé světové války. Jednotky Commandos byly velmi univerzální – k jejich výcviku patřila například práce s výbušninami, první pomoc, parašutistický výcvik, horolezectví, radiotelegrafický výcvik, noční přesuny a topografická příprava, bojové plavání, speciální střelecká příprava a samozřejmě boj zblízka.
Výcvik probíhal v prostředí skotských hor a byl nesmírně náročný. Brigáda byla rozdělena na prapory a dále na roty. Zpočátku byly tvořeny pouze britskými dobrovolníky, později byly doplněny o zástupce všech složek ozbrojených sil britské armády a řadu dobrovolníků z Němci okupovaných zemí. Po válce byly Commandos rozpuštěny.
Defendu je vysoce efektivní bojový systém, který vyniká zejména svou účinností a jednoduchostí. Velkými přednostmi systému Defendu jsou rychlost zažití jednotlivých technik a jejich poměrně snadná aplikace ve stresových situacích. Hlavním charakteristickým znakem jsou údery dlaní.
Oficiální zakladatelé systému Defendu jsou pánové W.E. Fairbairn a E.A. Sykes. Oba spolu sloužili cca dvacet let jako policisté v Šanghaji. Šanghaj v té době byla jednou z nejnebezpečnějších metropolí světa. Pouliční přestřelky s drogovými gangy, únosy, přepadení i bankovní loupeže byly takřka na denním pořádku a policejní složky tak byly vlastně v neustálém boji.
Fairbairn později zastával funkci asistenta komisaře a ředitele pořádkové policie města, zatímco Sykes velel odstřelovačské jednotce a řídil výcvik s palnými zbraněmi.
William Ewart Fairbairn byl údajně prvním cizincem žijícím mimo území Japonska, který se stal držitelem černého pásu v Jiu jitsu (učitel sensei Okuda), a byl uznávaným odborníkem na různé druhy boje beze zbraní.
V roce 1912 začal studovat i čínské styly Pa kua a Hsing I kung fu pod vedením Tsai CHing Tunga, bývalého osobního strážce čínského císaře. Pravděpodobně zde se naučil údery dlaní, které se poté staly charakteristickým znakem jeho systému. Dále studoval také Judo, Savate, Cornish wrestling a box.
Z těchto všech stylů vytvořil nový styl, který pojmenoval Defendu. Oba pánové byli v roce 1940 povoláni z Číny do Velké Británie, dostali hodnosti kapitána britské armády a úkol připravit a realizovat výcvik armádních specialistů. Nejednalo se pouze o příslušníky Commandos, ale byli to i příslušníci SAS, SBS, LRDG a samozřejmě také agenti SOE – Special Operations Executive.
Ti všichni dost často pracovali v týlu nepřítele, proto pro ně specializovaný výcvik byl životně důležitý. Jestli-že zmiňujeme oba instruktory, tak nesmíme zapomenout na fakt, že také navrhnuli speciální dýku označenou jako „The F-S Fighting knife“ vyráběnou firmou Wilkinson Sword.
Pokud existuje nějaká zbraň typická pro britské speciální síly druhé světové války, tak je to nepochybně právě bojový nůž Fairbairn-Sykes/F-S. Instruktoři Fairbairn a Sykes navrhnuli ještě jednu chladnou zbraň a to mačetu Smatchet, která se bohužel nestala zdaleka tak populární jako dýka F-S. Ovšem sebelepší nůž by zřejmě nebyl příliš užitečnou zbraní, pokud by jej vojáci neuměli účinně používat.
Základní heslo systému Defendu zní: Zapomeň na jakákoliv pravidla. Zabij, nebo budeš zabit! Jedná se tedy o způsob boje, který je zákeřný, špinavý, ale mimořádně efektivní. Výcvik probíhal v různých prostředích a samozřejmě co nejblíže realitě. Samotný trénink boje zblízka byl časově omezen, ale zároveň musely být získané znalosti maximálně aplikovatelné pro jakoukoliv příležitost.
Proto Fairbairn se Sykesem učili prioritně údery otevřenou dlaní, jelikož úder pěstí vyžaduje delší výcvik a při jeho použití hrozilo poranění ruky, pokud by zasáhli helmu nebo jinou kovovou součást vybavení vojáka. Nejpoužívanějším úderovým prostředkem byla pata nebo dlaň. Dlaní se útočilo hlavně na čelist a bradu. Úder na bradu byl podobný zvedáku a označovaný jako Chin Jab.
Dalším způsobem úderu byla malíková hrana dlaně. Vojáci se naučili hranu využívat jak při vertikálních, tak i horizontálních úderech. Kopy na spodní pásmo a kopy kolenem do rozkroku se vyučovaly také. Dále se trénovaly základní hody a obrana proti držení i škrcení. Součástí výcviku byly také techniky obrany proti palné zbrani na kontaktní vzdálenost – tzv. odzbrojení, použití krátké tyče, spoutání nepřítele či použití improvizovaných zbraní.
Byly doporučovány tři hlavní situace, kdy Commandos mohli aplikovat získané znalosti: Za prvé útěk ze zajetí nebo v případech, kdy se Commandos nedostane z jakýchkoliv důvodů ke své zbrani. Další je zabití a to v případě, že by střelba mohla prozradit místo, kde se voják vyskytuje – dýka byla vhodnou variantou pro likvidaci nepřátelského vojáka.
A poslední je zajetí nepřátelského vojáka pro výslech. Jedná se o velice náročnou operaci a zahrnuje minimálně dva lidi pro hladký průběh.
Co se týká oblasti boje s nožem, tak instruktoři učili účastníky výcviku, jak používat nůž k útoku i obraně. Jak rychle tasit a rychle způsobit nepříteli co největší zranění a pokud možno tiše. Techniky bodů a řezů se různě kombinovaly. Cílem útoku technik nožem byl většinou krk nebo ještě častěji podklíčková tepna, která prochází pod klíční kostí.
Dalším místem kam se vedl útok bodnutím, bylo srdce. Řezem se útočilo na pažní nebo vřetenní tepnu. Součástí tréninku byl i nácvik likvidace strážného. Za tímto účelem sestavil Fairbairn nákresy a tabulky, které ukazovaly, na která místa na lidském těle se zaměřit a provádět jednotlivé techniky.
Kapitán Eric Anthony Sykes patřil v té době k naprosté světové elitě ve střelbě z ručních palných zbraní, včetně střelby instinktivní na krátkou vzdálenost, a to jak v terénu, tak i ve městech a uvnitř budov. K těmto schopnostem se vypracoval dlouholetou praxí – pouliční přestřelky s drogovými gangy, přepadení i bankovní loupeže byly v jeho působišti-Šanghaji, takřka na denním pořádku.
Policejní složky tak vlastně byly v neustálém boji se zločinem. Sykes vedle toho, že měl praktické zkušenosti, byl prý i vynikajícím pedagogem. Při výcviku se nestřílelo pouze na standardní střelnici, ale využíval se i tzv. Killing house. Prostředí imitující budovu, místnosti atp. Řada těchto konceptů se v upravené podobě používají dodnes.
Určitou zajímavostí je, že i rotmistři Josef Gabčík a Jan Kubiš, kteří provedli 27.května 1942 atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, absolvovali ve Velké Británii speciální výcvik. O tom, jak mimořádný význam již tehdy Britové operaci ANTHROPOID připisovali, svědčí výběr instruktorů, kteří je dostali na starost.
Kapitáni Eric Anthony Sykes, řečený „Bill“ a John Tobin Bush patřili mezi nejlepší specialisty, které měla SOE v té době k dispozici. Zatímco Bush byl špičkovým odborníkem na práci s trhavinami, Sykes patřil k světové elitě ve střelbě z ručních palných zbraní.
Pod jejich vedením prošli Josef Gabčík a Jan Kubiš intenzivním, šest dnů trvajícím výcvikem ve střelbě z nejrůznějších typů pěchotních zbraní: revolverů, pistolí, samopalu Sten, odstřelovací pušky i lehkého kulometu BREN.
Procvičována přitom byla jak střelba mířená, tak i pudová, a to ve všech možných polohách a situacích jak na pevné, tak i pohyblivé cíle. Součástí speciální přípravy byla i práce s trhavinami a vrhání ručních granátů MILLS, což s oběma parašutisty detailně procvičil kapitán Bush.
O tom, že na své instruktory udělali mimořádný dojem, svědčí závěrečné hlášení, v němž jsou označeni jako skvělá dvojice – „excellent pair“. Gabčík s Kubišem se setkali také s další výjimečnou osobností SOE, kapitánem Williamem Ewartem Fairbairnem.
Vzhledem k tomu, že se Gabčíkovi s Kubišem věnoval kapitán Fairbairn jen jeden den, dá se předpokládat, že se jim snažil předat některé dovednosti ze sebeobrany a tzv. tichého zabíjení („sillent killing“), které mohli využít jak při plnění svého úkolu, tak při úniku z místa útoku.
Kapitáni Fairbairn a Sykes o svých předmětech odborného zájmu publikovali řadu knih jako například: All-In Fighting, Defendu, Shooting To Live, Scientific Self-Defence, Get Tough a Self Defence for Women and Girls. Dodnes oba pánové patří k legendám speciálních jednotek celého světa a řada jejich postupů se využívá v praxi. Mají i mnoho pokračovatelů v civilní sféře, kteří se věnují technikám Defendu i v současné době.
Text: Martin Hradecký
Použité materiály: Wikipedia + internet (článek E. Stehlíka)
Knihy: Fairbairn W.E. Defendu, Fairbairn W.E. All-In Fighting, Sykes E.A. – Fairbairn W.E. Shooting to live, Fairbairn W.E. Scientific Self-Defence
