Již nějakou dobu jsem přemýšlel o tom napsat článek, který by byl specificky zaměřený na zbraň typu boxer. Jedním z hlavních důvodů bylo to, že jsem v posledních několika letech byl svědkem řady diskuzí na téma boxer – bojový prostředek ano/ne, kde některé uváděné informace byly hodně zavádějící. I proto jsem se rozhodl napsat specializovaný článek na dané téma.
K odvěkým bojovým prostředkům patří zbraně, které zesilují úderové techniky. Myšlenka zesílit pěst tak, aby byl její úder účinnější, pochází nejpozději z období vzniku boxerského sportu ve starém Římě. Zbraně podobného typu se používaly i jinde ve světě a tak pozadu nezůstalo například ani Japonsko se svým tekkenem, Čína se zbraní kung-tchien-šu či Indie s bagh-nakh (tygří spáry).
Tekken neboli japonský pěstní boxer – jedná se o účinnou, snadno uchopitelnou a jednoduše použitelnou zbraň, která je na první pohled velmi nenápadná. Tvary tekkenů jsou poměrně různorodé. Jednotlivé techniky jsou vedeny jak proti svalům, tak i proti kostím protivníka. Tekken spadá do kategorie kakushi buki neboli skrytých zbraní. Tato oblast obsahuje zbraně, které nejsou na první pohled vidět, dají se snadno schovat a při použití zasazují protivníkovi překvapivě silný a účinný úder.
Asi nejznámější evropskou úderovou zbraní je boxer, německy označován termínem Faust-Schlangringe, v angličtině je to Knuckle Duster a v Čechách se mu někdy říkalo také pěstník či kloubník.
Obecně je boxer primitivní úderová zbraň s rukojetí, jejíž „záštitu“ tvoří kloubové prstence, které umožňují navlečení na čtyři prsty ruky a mohou být i doplněné ještě o ostny. Rukojeť, neboli opěrka, je ta část boxeru, kde se boxer opírá o dlaň. Boxer zvyšuje ničivost úderu pěsti, kterou také částečně chrání a zpevňuje. Jeho velkou výhodou je nenápadnost a používán býval a bývá zejména v pouličních střetech.
Funkční princip boxeru spočívá v tom, že zmenšuje úderovou plochu, čímž se při úderu zvyšuje míra způsobeného zranění a zároveň se zvyšuje pravděpodobnost např. zlomení kosti. Boxer je nejčastěji tedy používán k vedení přímých i obloukových úderů. Zásah do břicha, zejména však do hlavy či zezadu do páteře, může způsobit velmi vážná zranění.
Tělo boxeru je zpravidla kovovým odlitkem. Dříve se používala mosaz či litina. Později materiály jako ocel, hliník, dural atp. Boxer může být také vyroben z plastu nebo tvrzené gumy. Některé modely boxerů byly dokonce kombinovány s jinou zbraní, jako například s čepelí (kdy tato varianta nože či dýky s boxerem byla velmi rozšířená v období I. světové války), nebo dokonce se střelnou zbraní.
I zde existovalo několik variant a to od modelu střílejícího boxeru až po speciální zbraň nazývanou apačský revolver. Tato troj-zbraň, která byla vytvořena spojením revolveru, dýky a boxeru, však nemá indiánský původ. Vznikla přibližně v roce 1880 jako specifická zbraň pařížského zločineckého gangu, který si zvolil název podle známého kmene severoamerických indiánů. Z Francie se tato zbraň časem rozšířila do řady evropských a amerických měst jako typická zbraň podsvětí.
Klasický design boxerů s jednotlivými drážkami pro každý prst se objevil během americké občanské války, kdy si je vojáci kupovali z prefabrikovaného železa, tavili olověné kulky, aby si je sami vyrobili, nebo si dokonce vyřezávali provizorní verze ze dřeva. Údajně i bodyguardi Abrahama Lincolna nosili boxery při ochraně 16. prezidenta USA. V dnešních Spojených státech jsou boxery vnímány převážně jako zbraně pro sebeobranu, což je obraz, který posiluje jejich popularita v určitých druzích médií souvisejících s kriminalitou.
Svou popularitu časem získaly i varianty boxerů, které se nandávají jen na jeden či dva prsty. Některé modely jsou rafinovaně maskované v podobě přívěšků na klíče atp. I zde se vyrábějí jak kovové, tak i plastové varianty.
Dalším zvláštním druhem boxeru je například Kubotan opatřený dvěma výstupky, které probíhají mezi prsty sevřené pěsti. Jedná se o model určený k nošení na svazku s klíči. Určitou zajímavostí je i tzv. trojcípý pěstník, který kombinuje boxer, nůž a jawaru. Jedná se o plochý kus železa se třemi hroty vytvořenými tvarovanými hranami. Dvě čelní hrany opírající se o prsty jsou konvexní, zadní hrana opírající se o dlaň je konkávní.
U plastových boxerů se na chvíli zastavíme. Někdy bývá naše doba označována jako doba plastová. Zvykli jsme si dokonce již i na to, že části některých palných zbraní jsou vyrobeny z plastu. Boxery, které jsou vyrobeny z plastu, můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Jednu skupinu tvoří extrémně odolné boxery vyrobené z materiály Grilon, které slouží například i k výrobě rámů pistolí Glock. Tyto boxery jsou lehké, odolné a plně funkční.
Druhá skupina je tvořena exempláři, které spojují plastový boxer a další obranný prostředek. Máme tu tedy boxer s obranným sprejem či boxer s paralyzérem. Obě tyto varianty vlastním, měl jsem tedy možnost je vyzkoušet a moc je nedoporučuji. Zajímavost, kterou jsem pořídil nedávno, jsou tzv. drapáky na maso. Jsou vyrobeny z plastu, v balení po dvou, mají ostré výběžky a jejich cena je pouhých 49 kč. V tomto případě se jedná o funkční improvizovanou zbraň.
Na závěr článku jsem si nechal poslední model boxeru, který je ukrytý v kšiltu čepice. Jedná se o výrobek firmy Fab Defense, kdy je plastový boxer ukrytý a připevněný pod kšiltem čepice. Jeho barva koresponduje s barvou „kšiltovky“. Samotné použití/vytržení je okamžité a zároveň je boxer i dobře fixovaný pod kšiltem.
Na počátku 20. století si boxery získaly proslulost v pouličních bojích a u organizovaného zločinu, čímž upevnily svůj image nebezpečných i ikonických zbraní. Navzdory této pověsti bylo mnoho verzí vyrobeno s péčí a uměním, s rytými povrchy a zdobenými povrchovými úpravami. Dnes je stejná směs užitečnosti a řemeslného zpracování dělá spíše vyhledávanými sběratelskými a dekorativními předměty než zbraněmi pro pouliční boj. Ačkoli já sám nejsem příznivcem používání boxeru, tak znám několik jednotlivců, kteří úspěšně boxer použili v problémové situaci.
Text a foto: Martin Hradecký
